Proč je Zeman špatnou volbou?

Editor's Desk

Mitchell A. Belfer

Proč je Zeman špatnou volbou?

Poprvé v historii míří Češi k volebním urnám, aby si sami přímo zvolili hlavu státu. Cílem této volby je však zvolit kandidáta, který nejlépe reprezentuje a symbolizuje národ, ne vůdce jako takového. Tento prezident by měl, z principu, reflektovat smýšlení občanů, ne využívat svůj post k získávání osobní moci a politického vlivu na dění ve státě. Po tom, co byla z druhého kola diskvalifikována bezpochyby nejzajímavější skupina kandidátů, počínajíce potetovaným umělcem a konče technokratem židovského původu, ovládla českou společnost překvapivá politicko-demagogická energie, která stojí před rozhodnutím mezi dvěma nejúspěšnějšími kandidáty z prvního kola: zda stane se prezidentem Karel Schwarzenberg nebo Miloš Zeman?

I přes to, že nejsem oficiálně českým občanem, je pro mě nesmírně důležité reflektovat současnou politickou situaci ve státě, ve kterém dlouhou dobu žiji a který oddaně obdivuji, aktivně se zajímám o jeho politické dění a dle mého názoru dokážu rozpoznat pozitivní i negativní síly pohánějící českou společnost. Názor někoho, kdo je na jedné straně součástí společnosti a na druhé straně na ni má poněkud odlišný názor než rodilý občan, může být cenným přínosem do současné vyostřené politické debaty.

Tato reflexe přichází poněkud na poslední chvíli, protože během několika desítek hodin čeští voliči rozhodnou o budoucí podobě trajektorie české politiky. Ta bude buďto pokračovat cestou vybudovanou na porevoluční demokratické tradici, postavené na vzájemné důvěře a respektu, nebo cestou označitelnou jako politický scénář „zpět-do-minulosti“, stávající se z politické neprůhlednosti a užívání nelegitimních, nedemokratických praktik jako nástroje osobní politické moci.

Miloš Zeman, kandidát, který je mnohými považován za významného intelektuála a oceňován díky jeho významné roli během kritických revolučních a porevolučních let, se bohužel ve snaze nelegitimizovat svého oponenta snížil k pouhému nečistému a politicky i morálně nekorektnímu napadání a zesměšňování současného ministra zahraničí. Zeman se očividně snaží svést debatu od faktů k osobním emocím a náhlým hraním na notu vlastenectví a historické zrady, když Schwarzenberga napadá skrze jeho rodinu a historii jeho šlechtického rodu, schopnost artikulace, a v neposlední řadě jeho pěvecké schopnosti. Těmito, bezpochyby pečlivě zváženými populistickými vyjádřeními, Zeman dává jasně najevo, že je schopen čehokoliv, jen aby se dostal k vytoužené moci.

Je však nutno podotknout, bez zbytečného idealismu, že pan Schwarzenberg není ideálním prezidentským kandidátem; ideální kandidát nikdy neexistoval a nikdy existovat nebude. Mimo to, idealismus a politika jsou termíny diametrálně odlišné. Přes všechny překážky kladené mu do cesty, přes obvinění že není Čechem, že zemi opustil v dobách komunismu (zapomínaje, že byl aktivním disidentem a za zemi bojoval jak se dalo), že není schopen srozumitelného vyjadřování a je členem extrémně nepopulární vlády, Schwarzenberg zůstává neotřesen ve své pevné pozici, dobře naladěn a zaníceně stojící si za svými morálními zásadami, což vypovídá o síle jeho charakteru a politické zkušenosti, které jsou nepochybně i známkou jeho zralého věku.

Pozice, o kterou se oba kandidáti ucházejí, je přece jen nejlépe vykonávána starším člověkem s jeho obdivuhodnou rozvahou a dlouhou a úspěšnou diplomatickou kariérou. Musíme si uvědomit, že tento post je pouze reprezentativní a exekutivní i legislativní moc prezidenta je minimální. Co by Češi měli při své volbě zvážit, je otázka proč Zeman a Schwarzenberg chtějí zastávat funkci prezidenta republiky. Schwarzenberg by jistě rád úspěšně zakončil svou diplomatickou kariéru jako hlava státu, o který se celý život zasazoval po celém světě. Otázka tedy zůstává, co žene Zemana na hrad? Stala by se pro něj tento post nástrojem moci? A co je pravdy na tom, že by srážel své politické protivníky i osobnosti veřejného života, které podpořili jiné kandidáty? Mnoho otazníků a velká nejistota obklopuje bývalého předsedu vlády, ucházejícího se o nejprestižnější politický post, v této rozhodující době pro český stát.

Čeští voliči mají jedinečnou možnost získat zpět vyprchávající demokratickou kontrolu nad svou zemí, alespoň do jisté míry, a bylo by krajně nerozumné a nezodpovědné, zůstat pouze pasivními diváky této politické hry a nechat budoucnost ukázat správnost rozhodnutí neangažovat se v dění své vlastní země. Pevně doufám, že se občané této země rozhodnou využít svého demokratického práva volby, práva, o které bylo tak horlivě bojováno za temných dob komunismu, aby tak učinili rozhodnutí, které významně ovlivní budoucnost země a pomohli tak i nám, kteří se nemůžeme volby přímo účastnit, setrvat ve společnosti, definované politickým pluralismem a aktivní občanskou společností.

2020 - Volume 14 Issue 2